Jan Grünwald
Kratší článek o cestě po Slovensku a tamních lokalitách tučnic. Mimo jiné je zmíněný i Slovenský ráj, který za návštěvu rozhodně stojí, i kdybyste zrovna žádné masožravky nenašli. Některé trasy sice bývají hůře schůdné, ale o to zajímavější.
Richard Nunn, Greg Bourke
Obsáhlý článek o třech pralesních rosnatkách z Austrálie – Drosera adelae, D. prolifera a D. schizandra. Autoři se každému druhu věnují zvlášť a můžete si přečíst pěkné shrnutí přírodních podmínek, ve kterých tyto krásky rostou. A že to jsou zjištění vskutku překvapivá. Nakonec nechybí ani přehledná tabulka, kde jsou všechny parametry (např. vlhkost, půda, vodní režim atd.) přehledně zapsány.
Gerald Comte
Že je občas nutné za masožravkami popojet trošku dál od domova dokazuje tento článek, jehož autor musel v pátrání po špirlicích a dalších rodech masožravých rostlin absolvovat téměř desetihodinovou cestu. Oběť to nebyla zbytečná, a tak si kromě přečtení článku můžete také prohlídnout fotky různých rostlin, mimo špirlic také rosnatky a bublinatky.
Adam Veleba
V části věnované recenzi se opět seznámíte s dalšími světovými časopisy o masožravých, tentokrát z Austrálie.
Jirka Vaněk
Po odmlce v minulém čísle Trifida vám přinášíme další ze série článků, které mají za cíl seznámit vás s věcmi, které často nejsou pouhým okem viditelné. Tentokrát se dovíte teoretické rady, jak vůbec postupovat, chcete-li se do mikrosvěta podívat sami.
Jiří Vaněk
Popis a zkušenosti s pěstováním drobné rosnatky z okruhu D. petiolaris, která se vyznačuje především krásně oranžovým květem, díky kterému také získala přídomek „metelic orange flower. Myslím, že barvou svého květu zaujme nejenom příznivce těchto teplomilných rosnatek pocházejících z Austrálie.
A. Lowrie, J. G. Conran
Pokračování článku o rosnatkách z komplexu D. whittakeri, který obsahuje především podrobný popis druhu Drosera aberrans.
Adam Veleba
Po delší pauze se vrací článek, ve kterém se představí některé rosnatky rostoucí v Jižní Americe. V tomto čísle se dozvíte něco o druzích Drosera chrysolepis a D. camporupestris.
Jarda Neubauer, Pepa Malínský, Mirek Macák
Další část putování po evropských tučnicích, tentokrát zaměřená především na Pinguicula mundii. Kromě ní autoři nalezli také několik populací, u kterých si druh určit netroufají, není vyloučeno ani to, že se jedná o hybridy.