Rod Philcoxia byl formálně poprvé popsán v roce 2000. Patří do čeledi -
Plantaginaceae a prozatím jsou popsány tři druhy :
P. bahiensis, P. minensis a P. goiasensis , přičemž každý z nich má samostatný nepřekryvný areál výskytu. Jak už napovídají druhová jména, výskytem je oblast tropických savan Brazilského Cerrada, kde osídlují písčité naplaveniny vystavené plnému slunci. Zvláštostí tohoto rodu jsou lepkavé listy ukryté pod vrchní vrstvou písku, na jejichž povrchu byly nalepeni hlísticovití červi rodu Nematodus žijící v půdě a kteří jsou častou kořistí bublinatek.
Od roku 2007, kdy byl tento jev poprvé pozorován v přírodě, se prozatím o případné karnivorii jen diskutovalo.
Studie zveřejněná dnes v Proceedings of the National Academy of Sciences nabízí nejen důkaz, že druhy rodu Philcoxia jsou opravdu masožravé , ale také vysvětluje, proč tato schopnost byla dlouho skryta. U druhu P. minensis, vědci zjistili, že využívá unikátní mechanismus pro lapení kořisti: její lepkavé listy jsou totiž skryty pod pískem.
K tomuto objevu se vyjádřilo hned několik autorit :
Petr Fritsch, botanik na Kalifornské akademii věd v San Francisku, a spoluautor této nejnovější studie z roku 2007 tvrdí - "Tyto nejnovější objevy vedou k otázce, zda neexistují i jiné masožravé rostliny v ostatních čeledích, kde to doposud nebylo zaznamenáno".
U rostlin se vyskytuje masožravost pouze v 0,2% všech kvetoucích rostlin. Nicméně, Fritsch a jeho kolegové naznačují, že tento počet může být podhodnocený. Podle slov Marka Chase, botanika v Royal Botanic Gardens z Kew ve Spojeném království, a jeho kolegů v knize z roku 2009 pojednávající o masožravých rodech je psáno: "Můžeme být obklopeni mnoha více masožravými rostlinami, než si vůbec myslíme."
Cerrado, které má sezónní vlhkost a nedostatek živin, vede k rozvoji masožravosti. "To je hlavní lokalita pro masožravé rostliny v Brazílii," říká Fernando Rivadavia, specialista na masožravé rostliny Jižní Ameriky z Mezinárodní společnosti masožravých rostlin.
Dravé rostliny typicky rostou bok po boku s nemasožravými druhy, což naznačuje, že tento dramatický průběh evoluce je ale jednou z nesčetných strategií pro konkrétní soubor podmínek. Nicméně, řekl Ellison, "Skutečnost, že více rodů v různých prostředích vyvinulo masožravou strategii, naznačuje, že to není těžký evoluční krok".
Viz více tyto odkazy:
[
translate.google.cz]
Originál:
[
www.nature.com]